Článek

zdaryvary fandí hokeji aneb gratulujem !

76 let a 17 sezon v nejvyšší soutěži mužů. Přesně tak dlouho čekal karlovarský hokej na první mistrovský titul ve své historii. Povedlo se to až družině kolem Václava Skuhravého pod vedením trenéra Josefa Palečka.

Michal Slavík • Úvod šestého finálového utkání se nesl v opatrném duchu až do chvíle, kdy si domácí hokejisté vybojovali první přesilovou hru. Při vyloučení Kadlece si tečovaný Němcův příklep od modré našel cestu pouze Furchovy tyče, o zbytek této výhody pak Energie přišla vinou faulu svého kapitána. A pro domácí přišel krutý trest.

V krátkém oslabení se ke střele z mezikruží dostal Kolařík, Mensatorovi puk vypadl vedle tyče, kde jej našel zcela volný David Hruška. Dezorientování domácí o chvilku později nechali svého brankáře tváří v tvář ostrostřelci Bednářovi, jehož neproměněná příležitost ani mrzet nemusela. Po nedovoleném obranném zákroku totiž na trestnou lavici zamířil Procházka a v přesilovkovém zámku přesně do růžku zacílil Roman Červenka. A smrtící přesilovková produktivita Růžičkova výběru pokračovala. V jedenácté minutě seděl u časoměřičů Řezníček, když kapitán Josef Beránek doklepl předchozí Bednářovu střelu.

Vlna vyloučení na domácí straně tím ustala stejně tak jako brankový příděl. Domácí se do pokusů o korekci dostávali jen s obtížemi, asi nejblíže ke gólové radosti měl Milan Procházka, když mu k dorážce Skladaného střely bekhendem chyběl necelý krok.

Prostřední dvacetiminutovku načali domácí hokejisté dlouhým pobytem sice v útočném pásmu, přesto ale v uctivé vzdálenosti od brankáře Furcha. Defenziva Slavie pracovala výborně. Energie se nakonec dočkala kdy jindy než v přesilové hře. Obranný val, který slávisté vytvořili proti druhému útoku soupeře, prostřelil Marek Melenovský. Nejproduktivnější útočník domácích snížil přesnou ranou z úhlu nad ruku Furcha.

Povzbuzení hráči i hokejisté Energie dál mačkali svého protivníka a zdálo se jen otázkou času, kdy se dočkají dalšího úspěchu. Pomoci jim k tomu mělo vyloučení Endála, ale zelenočerní slavili paradoxně až ve vlastním oslabení. V 32. minutě Kristek sice ještě ranou mezi Furchovy betony pouze těsně minul tyč, uspěl až František Skladaný, když s Pechem ujeli do přečíslení. Útočně naladění domácí i nadále nenechávali defenzivu Pražanů vydechnout, na své zběsilé snažení však málem doplatili. Obránce Sloboda po naskočení z trestné lavice ujížděl na Mensatora a domácímu brankáři při jeho bekhendovém blafáku pomohlo držadlo hole.

Přestávka mezi třetinami přinesla sice relativní vrácení jistoty do obran obou mužstev, nikoli však ochlazení karlovarské aktivity. V 46. minutě musel Sloboda učinit přítrž Pechovu řádění nedovoleným zákrokem a na další branku v nerovnovážném rozložení sil čekal dosluhující stadion přesně půl minuty. Poté na modré čáře napřáhl Ondřej Němec a Furch vinou několika clonících hráčů na jeho pokus nedosáhl.

Jenže to nebylo ze strany domácích vše. Za atmosféry, kterou naposledy zažil možná starý stadion u Tržnice, čelili slávisté dalšímu náporu. Příklep Skladaného z pravého kruhu vyrazil Furch ještě zázračným zákrokem lapačkou, totálnímu obratu přesto po chvilce zabránit nedokázal. Při vhazování v obranném pásmu ztratil slávistický kapitán hokejku a ve vzniklém minipřečíslení nalezl Dej u druhé tyče zcela nekrytého Lukáše Pecha. Domácímu štírkovi stačilo lehce nastavit hokejku, aby poprvé v zápase poslal svůj tým do vedení.

Optika zápasu se touto situací opět zcela obrátila. Slavia nenechala domácí vydechnout, ale její nápor ukázal, jaký byl v sérii mezi oběma mužstvy největší rozdíl. Lukáš Mensator chytající v reprezentační formě vystavil stopku všem šancím Pražanů a stejně jako v celých vyřazovacích bojích dovedl svůj tým k vítězství. Rozlučka s „plechovou arénou“ tedy nakonec přece jen nesla punc zlata a oba finalisté si oproti loňsku vyměnili role.