Článek

JEDEN SVĚT 2010

12. Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech JEDEN SVĚT se uskuteční v Praze 10. – 18. března 2010, v průběhu března a dubna dále proběhne v dalších 29 městech po celé České republice. Výběr z filmů Jednoho světa bude prezentován také v Bruselu (12.-19.4.).

Pořádaný organizací Člověk v tísni, o.p.s.
Konáno pod záštitou Václava Havla, ministra kultury Václava Riedlbaucha a primátora hlavního města Prahy Pavla Béma

Jeden svět je dnes největším lidskoprávním filmovým festivalem v Evropě a jednou z nejvýznamnějších kulturních akcí v rámci Prahy a celé České republiky. Každoročně promítá Jeden svět přes 100 filmů z celého světa a snaží se podporovat kvalitní dokumentární filmy se sociální, politicky angažovanou a lidskoprávní tematikou. V roce 2007 Jeden svět získal Čestné uznání Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) za výchovu k lidským právům.

Pražské festivalové centrum bude již tradičně v kině Lucerna. Dalšími festivalovými kiny budou Světozor (2 sály), Divadlo Archa, Atlas (2 sály), Francouzský institut, Městská knihovna a Evald. Presscentrum bude v Langhans Galerii.

Jako každý rok na festivalu přivítáme desítky zahraničních hostů, většinou režiséry, ale i hlavní postavy vybraných dokumentárních filmů, kteří budou přítomni debatám bezprostředně po skončení projekcí jejich filmů.

Generálním partnerem letošního ročníku je Vysoká škola ekonomie a managementu. Festival je tradičně podporován Ministerstvem kultury ČR, Státním fondem České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie a Magistrátem hlavního města Prahy. Jeden svět se těší také dlouholeté podpoře MEDIA Programu Evropské komise a Česko-německého fondu budoucnosti. Festival je také podpořen Ministerstvem životního prostředí a Státním fondem životního prostředí. Hlavním mediálním partnerem festivalu je Česká televize.

Vstupenky bude možné zakoupit ve všech pokladnách festivalových kin za stejnou cenu jako v loňském roce, tj. za 70 Kč od 3. března.

Kino Drahomíra uvádí:

Filmový festival - Jeden Svět - Karlovy Vary 19.3. – 21.3.

Pátek 19.3.
17.00
Londýňané, 2009, 58 min, Velká Británie, Marc Isaacs
Renomovaný britský dokumentarista Marc Isaacs ve svém nejnovějším snímku zachycuje osudy několika obyvatel Londýna z různých společenských vrstev během současné ekonomické krize. Postupně poznáváme bohatého obchodníka, který kvůli neustálému, až nutkavému sledování aktuálního dění na finančních trzích přišel o rodinu, či duchovně založeného metaře hledajícího mír v duši pomocí tibetských mís. Největším přáním bangladéšského imigranta pečujícího o pubertální dceru je pro změnu nová práce, zatímco zdánlivě vyrovnaný pojišťovací agent milující doutníky zoufale touží po úniku z každodenní pracovní rutiny. Třeba takovém, jaký pro poněkud agresivního obchodníka se železem představuje víkendové střílení divoké zvěře. S využitím působivé hudby, místy decentní, jindy dramatické, a melancholických záběrů z věčně deštivé britské metropole dokáže Isaacs plynule přecházet mezi citlivými portréty lidí, snažících se nalézt své místo v soukolí londýnského mraveniště.

18.00
Bombajská spojka, 2009, 58 min, Dánsko, Camilla Nielsson, Frederik Jacobi
Do roku 2020 se indická Bombaj pravděpodobně stane nejlidnatějším velkoměstem na světě. Již dnes pulsuje masami lidí, jež se denně dopravují do zaměstnání. Hromadná doprava přitom nefunguje - pověstné jsou vlaky, do nichž se člověk musí doslova probojovat. Ulice města denně zaplavuje bezpočet aut, která se místo vyhlášky řídí „zákonem" chaosu. Trojice hrdinů dokumentu zastává rozdílné stanovisko na řešení modernizace města, konkrétně dopravy. Yasin žije na severním předměstí, do práce jezdí vlakem či na motorce a sní o koupi vlastního automobilu. Veena bydlí v prominentní čtvrti, má služebnou a vlastního řidiče a zastupuje obyvatele ulice Pedder v boji proti budování nadjezdů v centru města. Pan Das je viceprezidentem státní společnosti budující silnice a most spojující obchodní čtvrť s centrem. Stavba má desetileté zpoždění, proto přicházejí na řadu provizorní řešení. Pan Das cítí ve své funkci značnou odpovědnost, proto se snaží dopočítat se i stromů, na jejichž přesazení darovala dotaci Světová banka. Dynamický snímek dokumentaristů Camilly Nielssonové a Fredericka Jacobiho graduje od jedné neuvěřitelné situace ke druhé a nastoluje otázku: Je zdravé životní prostředí pouze luxusem pro společenskou elitu?

19.00
Anna v přední linii, Anna, 2008, 78 min, Nizozemí, Mascha Novikova
Anna Politkovská, ruská novinářka týdeníku Novaja gazeta, jež se nebála otevřeně kritizovat ruskou vládu za její postup ve válce v Čečensku, byla 7. října 2007 zavražděna. Neznámý vrah čtyřmi výstřely ukončil život ženy, která znamenala pro mnoho lidí naději, že páchané zločiny nebudou přehlíženy a zapomenuty. Film vypráví poutavou dokumentární formou novinářčin životní příběh. Režisérka Máša Novikovová natáčela Politkovskou pravidelně od roku 2000, stejně jako její kolegy a přátele. Během opakovaných cest do Čečenska a rozhovorů v Moskvě, Beslanu a na dalších místech Ruské federace vznikla unikátní výpověď o nesmyslném konfliktu a osobní statečnosti ženy, která se nebála říkat pravdu. Divák se díky výjimečným záběrům stává svědkem čečenské tragédie a je konfrontován s těžko uvěřitelnými příběhy o zabíjení a zmizení nepohodlných osob. Ve snímku kromě Politkovské hovoří například Lidija Jusupovová, právnička z Grozného, jež strávila mnoho let hledáním nezvěstných lidí z Čečenska, nebo Světlana Gannuškinová, držitelka ceny Homo Homini z roku 2006. Obě tyto ženy, podobně jako Anna Politkovská, nasazují vlastní život ve válce o spravedlnost v dnešním Rusku.

– beseda Jaromír Štětina

Sobota 20.3
15.00
Nenávist v krvi, 2008, 51 min, Srbsko, Marko Mamuzic
Dokument Marka Mamuziče se zabývá alarmujícím nárůstem neonacismu a nacionalistických frakcí v Srbsku. Skrze rozhovory se členy různých srbských neonacistických frakcí a s jejich oponenty se snímek snaží poodhalit důvody, proč tolik mladých lidí v této zemi propadlo idejím fašismu a nacionalismu. Jedním z důvodů je jistě i skutečnost, že v zemi, která se po sedmi letech po pádu Miloševičova režimu stále nachází v izolaci od zbytku světa, má silné slovo pravoslavná církev. Potvrzují to slova jejího bývalého biskupa Nikolaje Velimiroviče, velmi populárního mezi mladými příznivci krajní pravice, který nešetří nenávistnými výroky na adresu příslušníků sexuálních menšin a zejména Židů. Podle něj Židé mohou nejen za smrt Krista, ale dokonce i za bombardování Srbska v devadesátých letech minulého století. Dramatické záběry z pouličních bitev s policií během útoku na americkou ambasádu, napadení účastníků protifašistické demonstrace, časté útoky na Romy a gaye či vypálení mešity v Bělehradě jasně dokazují, jak vážný problém neonacismus v Srbsku představuje. Na sarajevském filmovém festivalu snímek získal Cenu za podporu lidských práv.

16.00
Hlad, 2009, 90 min, Německo, Marcus Vetter, Karin Steinberger
Geneticky modifikované plodiny, technologický pokrok, globální oteplování a poptávka po surovinách. Svět počátku 21. století se dramaticky mění, a to tak, aby vyhovoval především potřebám bohatých. S touto změnou se v chudých zemích nadále zhoršuje už tak bídná životní úroveň. Zatímco v USA je největším problémem společnosti obezita, o pár tisíc kilometrů dál na jih, na Haiti, jsou lidé tak chudí, že musí prodávat vlastní děti do otroctví a k obědu jedí koláče z bláta. Ještě dále, v Brazílii, pokračují nenasytné dřevařské společnosti za přihlížení zkorumpovaných politiků v kácení amazonských pralesů a přispívají tak ke klimatické změně. V jejím důsledku dochází k častějším smrtícím obdobím sucha v subsaharské Africe. Masajům v Keni tak bez dešťové vody zbývá jenom žízeň a hladovění. V Indii zase tisíce farmářů uvěřily krásným snům o geneticky modifikované rýži a vrhli se do propagovaného experimentu. Jenže když nezaprší, nesklidí ani to, co měli dříve. Kdo nemůže splácet dluhy, volí raději sebevraždu. Film Hlad přináší detailní a šokující pohled na osudy komunit a lidí, kteří se na třech kontinentech ocitli v pasti současných mezinárodních poměrů. máte právo vědět, voda, opět téma naší rozvojovkové buňky

18.00
Zprostředkovatel, 2009, 84 min, USA, Ian Olds
Napínavý snímek Iana Oldse nás zavede přímo do první linie válečné žurnalistiky. Hlavní postavou je mladý novinář a překladatel Ajmal Naqshbandi, považovaný za nejlepšího afghánského „fixera“ – člověka, který dokáže zahraničním novinářům zprostředkovat rozhovory s bojovníky Tálibánu. Jak nebezpečná je tato práce, se ukáže ve chvíli, kdy je společně s italským reportérem fundamentalistickým hnutím zajat. Po několika dnech je pak Ajmal popraven. Americký novinář a bývalý Ajmalův spolupracovník Christian Parenti pátrá po důvodech, proč byl ze zajetí vykoupen jen italský reportér, a zároveň nás nechává nahlédnout do každodenního života válkou zmítané země. Drastické videozáběry natáčené přímo v zajetí či improvizované rozhovory se členy Tálibánu, kteří každého novináře podezírají ze špionství, jasně dokládají, čím vším musí váleční zpravodajové v Afghánistánu projít. Na případu Ajmalova tragického osudu pak snímek ukazuje, jakou cenu má v Afghánistánu lidský život.

20.00
Kimčongílie, 2009, 75 min, Korea, NC Heiken
Severní Korea je bezesporu nejizolovanější zemí světa. Totalitní režim zde již šedesát let zavírá své obyvatele do koncentračních táborů za sebemenší prohřešky: stačí zmačkat noviny, na nichž je vyobrazen otec zakladatel Kim Ir-sen nebo jeho syn, současný vládce Kim Čong-il. Ačkoli se i pouhý pokus o útěk z těchto táborů trestá smrtí, každý rok se o něj řada vězňů pokusí. Díky hrstce z nich, kterým se podaří uniknout a z níž se někteří objeví i v dokumentu, se svět dozvídá o hrůzné podobě života v komunistické Severní Koreji. Jejich silné a alarmující svědectví o milionech obětí hladomoru v devadesátých letech, severokorejských dívkách skrývajících se v Číně, které jsou nuceny k prostituci, či o závislosti tamní ekonomiky na práci vězňů výmluvně kontrastují s propagandistickými televizními pořady posilujícími obludné rozměry Kim Čong-ilova kultu. S využitím archivů a graficky zajímavých vsuvek je ve filmu režisérky N. C. Heikinaové také přehledně připomenuta historie korejského poloostrova

21.30
Nevítaní, 2009, 95 min. Tomáš Škrdlant, Česká republika
„Ten film je o dobrém životě i se špatnou sudbou. O návratu zpět mezi lidi, do lidského života se všemi jeho nedokonalostmi,“ říká o svém snímku režisér Tomáš Škrdlant. Pětici hlavních postav, které se narodily s vážným postižením a byly rodiči odmítnuty, sledoval neuvěřitelných dvacet let. V záměrně volně propletených portrétech sledujeme jejich cestu od dětství v Jedličkově ústavu až po snahu plnohodnotně se začlenit do života dospělých. Od doby, kdy byly v duchu komunistické doktríny zavřeny v ústavech s přísným zákazem kontaktu s „normální“ společností až do současnosti, kdy většina z nich založila své vlastní rodiny. Od prvních bolestných pokusů pochopit, proč se k nim rodiče nehlásí a společnost je izoluje, až po zjištění, že žít se dá i bez rodiny a i s postižením. Intimní a nesmírně citlivě natočený Škrdlantův dokument rozhodně není smutnou ukázkou několika nešťastných osudů, ale naopak povzbudivým svědectvím o tom, co všechno dokáže handikepovaný člověk se silnou vůlí zvládnout.

Neděle 21.2.
15.00
Tibet zpívá, 2009, 82 min, USA, Ngawang Choephel
V létě roku 1995 se tibetský muzikolog Ngawang Choephel vydal do své vlasti, odkud jako dítě utekl s matkou do Indie. Vyzbrojen malou kamerou se pokusil zdokumentovat, v jaké míře se Tibeťanům v okupované zemi daří uchovávat si svou bohatou hudební tradici. S hrůzou zjišťuje, že ve Lhase zní z každého obchodu, baru nebo pouličního tlampače čínská pop-music a že většina mladých Tibeťanů jí dává přednost před tradičními tibetskými písněmi. Ty se mu podaří zaslechnout až na venkově. Během zaznamenávání lidových písní je ale zatčen, obviněn ze špionáže a odsouzen k osmnácti letům vězení. V práci na svém strhujícím a velmi osobním dokumentu plném unikátních archivních i současných záběrů z okupovaného Tibetu pokračuje Choephel po šesti a půl letech, kdy je po tlaku mezinárodních kampaní i americké vlády konečně propuštěn. Emocemi nabitý snímek zaznamenává i nepokoje ve Lhase z března 2008 a jejich brutální potlačení či výpovědi mladých Tibeťanek o mučení v čínských věznicích. Naplno odkrývá skutečnou podobu čínské okupační politiky v Tibetu. Na loňském festivalu v Sundance získal film Cenu poroty v kategorii dokumentů

17.00
Nepřátelé národa, 2009, 94 min, Velká Británie, Kambodža, Rob Lemkin, Thet Sambath
Už více než deset let tráví kambodžský novinář Thet Sambath volné víkendy prací na svém projektu v odlehlých vesnických provinciích. Výsledkem jeho mravenčí práce jsou desítky rozhovorů s lidmi, kteří se přímo podíleli na vraždění za vlády Rudých Khmerů. Jak a hlavně proč zde bylo během tak krátké doby brutálně pozabíjeno přes dva miliony lidí? Odpověď na tuto otázku se Sambath snaží získat nejen od bývalých řadových vojáků slepě vykonávajících rozkazy svých nadřízených, ale hlavně od Nuona Chea, pravé ruky samotného Pol Pota. Roky trvalo, než se mu podařilo získat důvěru tohoto starého muže, který i dnes odmítá osobní odpovědnost za spáchané zločiny. K získání Cheovy důvěry přispěl i fakt, že mu Sambath zamlčel osud svého otce a bratra, které zabili Rudí Khmerové. Vedle výpovědí popisujících s mrazivou věcností detaily brutálního vraždění kambodžských civilistů se ve filmu, jež ve spolupráci s novinářem natočil britský dokumentarista Rob Lemkin, seznámíme i s řadou unikátních archivních záběrů a zajímavými informacemi o jednom z nejkrvavějších režimů v historii.

19.00
Mugabe a bílý Afričan, 2009, 91 min, Velká Británie, Mat Whitecross
Diskriminace bělochů. Pro Evropana a Američana prakticky neznámý pojem, pro tisíce bělošských farmářů žijících v jihoafrickém státě Zimbabwe tvrdá realita. Humanitární situace v jedné z nejchudších zemí Afriky se od přelomu tisíciletí rapidně zhoršila se zavedením pozemkové reformy, která místnímu diktátorovi Robertu Mugabemu umožnila pod heslem „Zimbabwe Zimbabwanům“ zabrat statisíce hektarů půdy prosperujících bělošských farem. Původně britská rodina Mikea Campbella, která do Zimbabwe přišla před třiceti lety a na své farmě pokojně žije s pěti sty domorodci, se Mugabeho zvůli soudně vzepře. Campbellovi se v bitvě nevzdávají ani poté, co jsou brutálně zlynčováni, a doufají, že verdikt mezinárodního tribunálu by mohl znamenat významný precedens. Atmosféru dechberoucího snímku o nerovném střetu lidských práv s rasovou nenávistí podtrhuje působivá hudba. Film se dostal na seznam letošních širších nominací na Oscara

21.00
AUTO*MAT , Martin Mareček, 2009, 90 min.
„Záměrně projíždíte Prahou a komplikujete dopravu, která je už tak dost komplikovaná," rozčiluje se v roce 2003 policistka na účastníky první hromadné cyklojízdy, zatímco její kolegové zatýkají několik mladíků s koly. Po pěti letech projíždí Prahou peloton pěti tisíc cyklistů a policisté jim zajišťují bezpečnost. Cyklojízdy jsou nejviditelnějšími a nejpopulárnějšími akcemi iniciativy Auto*mat, kterou spoluzakládal režisér stejnojmenného snímku. A stejně jako cyklojízdy, i neotřele natočený dokument Martina Marečka, který využívá prvky animace i domácího videa, se stal postupem času fenoménem. Přibližuje občanskou iniciativu, která bojuje proti nadvládě aut nad chodci v hlavním městě a zasazuje se za usnadnění pohybu chodců a cyklistů po Praze. Její členy kamera zastihuje během „lobbingu" na pražském magistrátu, který je jejich počínání stále méně nakloněn, i uprostřed magistrály, kde se odehrává aktivistický happening. Auto*mat je hravý a silně osobně laděný film o lidech, kteří „ráno vstali a rozhodli se změnit svoje město".

Jeden Svět pro školy 19.3 – 30.4. /všední dny – dopoledne

Více na www.jedensvet.cz