Článek

Report z Into Darkness 2009

25.10.09 proběhl netradiční festival v pražském koncertním komplexu Abaton, kde vystoupily hvězdy jako je např. Deathstars…

Někdo možná nevěřil, že bude Abaton v nedělní noci takhle plný. Mne ale při masové propagaci bylo jasné, že se tam těch 700 lidí objeví. Bylo víc než jasné, že polovina z nich bude mít průměrný věk patnáct let. Avšak byl bych barbar, kdybych nenapsal, že většina z nich celkem obstojně vypadala. Ovšem ten zbytek, že…

K samotnému festivalu: od Abatonu se jako vždy dalo očekávat nemožnost opětovného vrácení do komplexu - jakmile jednou vylezete, už se nevrátíte. Tedy pokud si nezaplatíte vstupné znovu. Což opět považuji za velké mínus, vzhledem k mizernému cateringu a předraženému občerstvení. Inu, bussines je bussines…

Ta lepší stránka festivalu se projevila až při rozehrání italské smečky pod názvem Dope Stars Inc. Na tuto celkem mladou cyberpunkovou partičku připadla neprávem role první rozehřívací kapely. Ale to bych předbíhal. Kapela působí od roku 2003 a za tuto dobu stačila nahrát poměrně dost alb. Jejich nejnovější deska „21st Century Slave“, vzývající cyberpunkovou poetiku a atmosféru, nadchla nejednoho uctívače elektroniky kořeněné trochou toho rocku. Jen škoda, že právě z tohoto alba zaznělo tak málo písní. Nestačilo by to ani na polovinu alba. Další mínus, (ono to vypadá, že mne dnes ty mínusy baví, ale vážně je nerad píšu!) na který bohužel doplatila kapela, byl překvapivě zvuk a příliš výrazné bicí (tento mínus nás doprovázel skoro celým večerem).

Od cyberpunku k temně klidnému gothic-rocku nás odtáhla kapela Lacrimas Profundere, založena zhruba v roce 1993 a původně lazená do doom metalu, který kráčel ve stopách podobající se My Dying Bride. Příchodem zpěváka Roba Vitacca se kapela metaformovala na současný žánr a udeřila na gothic scénu. Velice stylizovaný a charismatický vzhled jim na scéně pomáhá ke zviditelnění. Bohužel se obávám, že původní doom metalová formace jim seděla o něco lépe. To ovšem nic nemění na faktu, že to výše zmíněné publikum moc netrápilo a bylo poměrně spokojené.

Ti, kdož si libují v chutích výrazné gothické hudby, se dočkali. Sladké Diary of Dreams konečně na podiu. V tomto případě jde tedy o luxusní záležitost, která budí respekt převážně u těch náročnějších posluchačů. Proto se dalo očekávat, že první řady publika jaksi pozvolna zestárnou. Zvuk se konečně zlepšil a ti náročnější dostali své. Hudebně se této abstraktní skupince moc vytknout nedá. Jejich poklidnější, snový a tepavý styl se zalíbí sám a hodí se na romantické chvilky (prostě ten správný gothic). Nutno uznat, že sem tam jim to úplně neladilo, ale to jistě skalní fanoušky ve finále moc netrápilo. Soudím podle zpěvu publika na song „Plague“. Avšak pokud je zrovna moc neznáte, asi vás hned na poprvé zas až tak nenadchnou. Jak už jsem psal, hudebně vše v pořádku, vizáž také, ale jako u většiny z těchto pomalejších kapel postrádám snahu o nějakou choreografii.

Deathstars, název této kapely mluví za ně (to se často nevidí). Oni tak vypadají, tak se chovají, tak zpívají, ale i tak házejí nedokouřené cigarety do publika. Nikdo nemohl pochybovat o tom, kdo je hvězdou dnešního večera. Kdo o nich aspoň jednou neslyšel, zajisté bude mít v záhrobí slušné problémy. Tedy stručně: Deathstars je švédská industrial/gothic/metalová banda mrtvých a možná i nemrtvých bytostí. Koncertovat začali v roce 2002 a první singl vydali v roce 2001 s názvem Synthetic Generation. Následoval singl Syndrome (2002), ale obě tyto nahrávky byly prodávány pouze ve Švédsku. Až v roce 2003 byla tato temná švédská stránka uvolněna do světa. Od té doby putují po celém světě a málo koho nechají v klidu spát. Jejich podaný výkon na tomto večeru byl obdivuhodný a nezapomenutelný!

Když to shrnu, sečtu mínusy a plusy, zapomenu na to, že byla zrušena účast The Birthday Massacre (na které se většina opravdu těšila!), byl to celkem vydařený večer. Ten kdo nakonec dorazil, jistě nemohl litovat…

Za zdaryvaryTEAM Václav Eder